Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dostihy

15. 2. 2007

DOSTIHOVÝ SPORT

 ObrazekKůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.

Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

VELKÁ PARDUBICKÁ

Historie

Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstojnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní dosud přišlo více než 50 koní. Toto číslo ovšem nezahrnuje koně zabité při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata utracená později kvůli následkům absolvovaného závodu.

Nejatraktivnějším dostihem Velké Pardubické je hlavní dostih Steeplechase - Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.

Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění.  K nebezpečnosti této překážky přispívá také to, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Proti Taxisově příkopu se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku Velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy skok obhajoval slovy: "Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudete, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali."


Nejen Taxisův příkop

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.

V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.

Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.
 

I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.



Změny?

Po protestech domácích i zahraničních ochránců zvířat v letech 1992 - 93 došlo k některým úpravám závodní dráhy, z nichž však většina byla jen kosmetického rázu. Za skutečně prospěšné lze považovat pouze zavlažování dráhy, které zmírňuje nápor na klouby koní a tak i jejich celkovou únavu, správným krokem bylo i snížení brázdy oranice na 10 cm.

Obrazek Naopak kritickým bodem zůstává Taxisův příkop, kde došlo mj. ke snížení plotu na 140 cm z původních 150 a snížení hloubky příkopu ze 2 metrů na 1 metr. Nicméně Taxis nezabíjí svou hloubkou, ale především svou délkou, a tak se na obtížnosti překážky prakticky nic nezměnilo. Navíc snížení živého plotu může vést k menší odrazové aktivitě, která skok zkrátí. tento argument ostatně vznášeli i někteří žokejové. Při již zmiňovaném 103. ročníku Velké Pardubické spadlo z devíti startujících koní šest právě na Taxisu.

Je zřejmé, že většina úprav slouží k manipulaci s veřejným míněním a až na výjimky zůstává náročnost a nebezpečnost závodu zachována. Koně na Velké Pardubické umírají dál - v roce 1998 měla tragický konec hromadná kolize na překážce Popkovický skok, při které si zlomil nohu sedmiletý hnědák Damion a musel být utracen. Další kůň byl při kolizi težce zraněn.

O koních a lidech

Používání koní ve sportu je spojeno s nucením zvířat k nepřirozeným úkonům, často přesahujícím jejich vrozené schopnosti. Kůň je tvor, který odpradávna žil v rovinatých krajinách, kde neměl žádné těžší překážky. Skákat samozřejmě umí, ale v přírodě by se této činnosti věnoval pouze v minimální míře. Kůň tedy není klasickým "skokanem" jako například puma nebo jaguár. Stačí si jen porovnat tělesné proporce koně a jaguára. je to především rozdílná délka těla, pružnost páteře, ale i rozdílná délka a síla končetin, která pro koně znamená vyšší pravděpodobnost zranění, zvlášť při dopadu z výšky.

Stále vyšších výkonů zvířat je dosahováno nejen náročným tréninkem, ale někdy i jinými nepřirozenými metodami, jako jsou doping nebo nepřiměřené fyzické podněty. Jako pobídka k vyvinutí vyšší rychlosti není výjimečné bití a kopání koní do slabin. K vyšším skokům bývají zvířata cvičena tak, že při přeskakování překážky jim je záměrně způsobována bolet, což je nutí při dalším skoku skákat výše. Provádějí se i chirurgické zákroky, jejichž cílem je znecitlivění choulostivých nebo extrémně namáhaných částí těla, zejména kloubů. Při namáhavém intenzivním tréninku se však po určité době klouby v důsledku nepřirozených pohybů opotřebovávají a kůň se stává pro vrchlový sport nepoužitelným.

 Majitelé stájí, plemenáři a přiznivci dostihového sportu obhajují nezbytnost provozování dostihů argumentací, že koně byli pro vrchlový sport vyšlechtěni. Uvědomme si však, že stejně jako by nám připadaly obludné zásahy do přirozeného výběru partnerů u lidí, je zrůdné a nezodpovědné i genetické šlechtění koní. Místo koní jsou produkování závodníci, u kterých je genetická informace lidským zásahem záměrně pokřivena. Člověk tak zasahuje do genofondu celého druhu. Plemenáři se svými výsledky pyšní před veřejností a dostihový průmysl podporuje další výzkum. V laboratořích se pracuje na objevování stále nových a účinnějších chemických prostředků, které mají za cíl ovlivnit výsledky závodu. Nejrůznější chemické a hormonální přípravky slouží k potlačení únavy, zvýšení výkonnosti nebo celkovému tlumení bolesti. Lidmi tak byl vyšlechtěn druh, jenž by ve volné přírodě neměl šanci přežít a který se tak stal zcela závislým na péči člověka.

Život dostihových koní je naplněn tréninkem a závody, při kterých zvířata často trpí stresem. Zvláště prestižnější dostihy jsou v první řadě velkým byznysem, což se negativně projevuje i v chování jezdců. Na životy koní tak padá stín permanentního rizizka smrti na dostihové dráze nebo utracení v důsledku zranění či úplného vyčerpání.

V souvislosti s Velkou Pardubickou bývá často uváděn argument, že existují steně nebezpečné sporty, například horolezectví nebo kanoistika. Rozdíl je v tom, že u těchto sportů je to člověk, kdo si vybírá, zda riziko podstoupí, zatímco u dostihů se zvíře rozhodnout nemůže. Odpůrcům zneužívání zvířat ve sportu je také předkládán názor, že zvíře samotné si přeje závod. Nikdo samozřejmě nepopírá fakt, že volně žijící zvířata, především mláďata, jsou hravá a soutěživá. Stejně jednoznačná je i instinktivní snaha silných jedinců dominovat ve stádě. Je však rozdíl mezi soutěživým chováním na svobodě a celoživotním vězněním a nuceným tréninkem s cílem dosahování stále vyšších výkonů. Neexistuje zvíře, které by mělo potřebu překonat nejnovější rekord nebo riskovat svůj život pro dosažení většího vzrušení lidí na tribunách či zisku pro svého majitele.

Na otázku o etickém přístupu jezdce ke koni odpovídá v jednom z rozhovorů pro tisk přední domácí žokej Josef Váňa upřímně: "Nemám úplně čisté svědomí, už se mi také stalo, že jsem s koněm pokračoval v dostihu, i když jsem věděl, že bych to měl dávno zabalit." I toto doznání vypovídá o tom, jak to ve skutečnosti je s těmi opravdovými milovníky koní, kterými podle obecně rozšířeného názoru jsou jezdci, majitelé stájí a další lidé, kteří se okolo koní pohybují.

Dostihy jsou především velkým byznysem - majitelé nejlepších koní vydělávají ohromné částky, bookmakeři si nacpávají peněženky ze sázek, města vydělávají na pořádání dostihů velké sumy z daní a turistického ruchu. A žokejové jsou někdy schopni dovláčet do cíle zraněného koně doslova za každou cenu. V živé paměti je příklad 102. ročníku Velké Pardubické, kdy se na Havlově skoku zranil kůň Gemer, kterého ale jezdec s vidinou finanční prémie a pátého místa zchromlého a úpně vysíleného násilím dohnal do cíle. Dav "milovníků koní" na tribunách tomuto sadistickému představení nadšeně aplaudoval.

Pohled na jezdce štkajícího nad mrtvým koněm bývá vydáván za příklad opravdové, čisté a nezištné lásky ke zvířeti. Nad čím to ale jezdec slzí? Nad rozplynutou vidinou vítězství? Nad zmařenou snahou a úsilím? Na dztrátou času? Nad majetkem? To nemusí, kůň byl přece vysoce pojištěn. Nad kamarádem? Toho ale přece nevystavujeme svévolně a zbytečně smrtelnému nebezpečí. Jediným rozumným důvodem k slzám může být jeho špatné svědomí. To však proudem slz umýt nelze.

 Ať již se jedná o dostihy, psí závody, medvědí či kohoutí zápasy, koridu nebo rodeo, pointa je vždy stejná: na jedné straně zvířata štvaná k maximálním výkonům, ponížená, riskující, trpící, přicházející o život a na druhé straně člověk, který se baví "sportuje" a vydělává peníze. Lidská společnost připravila koně o volnou přírodu, zotročila je a způsobila jejich závislost na člověku. Je povinností lidí přestat je vystavovat dalšímu zneužívání a nebezpečí jen pro svou zábavu a zisk.

NEHODY PŘI VELKÉ PARDUBICKÉ
RokKůňMísto nehodyPříčina zranění
1874Strizzelbulfinš, po doskokuzlomení vazu, pád na hlavu
1878Trouvillezeď, při páduzlomení kříže
1893Couragedrop, při doskokuzlomení nohy ve spěnce
1896Walterdvojskokpo doskoku těžké zranění
1899Victorcílová rovinaúplné vyčerpání a chrlení krve
1901Senator IIhadí příkop, doskokzlomení lopatky
1912Kulíkpopkovický skokpád na hlavu, zranění páteře
1913Stamfordzahrádka, doskokzranění páteře
1921Magyar leánymalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
1922Leffers IIpo dosažení cíleúplné vyčerpání a zchvácení
1927Ebaotevřený příkopporanění páteře při doskoku
Al right IIšlápnutí do prohlubnězlomení nohy ve spěnce
Landgraf IIpopkovický obloukúplné ochromnutí
DoyenTaxisův příkopkrátký doskok, zlomení vazu
1933Regalonhadí příkop, doskokzlomení vazu po pádu
1950Rivalmalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
Gejšadvojbradlízlomení žeber, poranění plic
1956BroukTaxisův příkoprozdrcení bederních obratlů
1960Pastelamalá zahrádkazlomení vazi při doskoku
VizaTaxisův příkopzlomení pravé přední končetiny
1962Chederproutěná překážkazlomení končetiny
KolarTaxisův příkopproražení lebeční kosti v doskoku
1964DivTaxisův příkoptěžké zranění končetiny
1967ZamyslelTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
Rubelproutěná překážkapřetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969VagaTaxisův příkop a popkovický skokztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
JapanHavlův skokkrátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
BlankytTaxisův příkopsilně naštíplá kopytní kost po pádu
1970LibanTaxisův příkopkrátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
BiletTaxisův příkop a malý anglický skokkrátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971KostravaTaxisův příkopkrátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
RiaTaxisův příkopzlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla 10)
1973Metasseskokzlomení křížové kosti při doskoku
1975Sandra IITaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1977ÚskokTaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1981Lancasterpřírodní plot s překážkouzlomení spěnkové kosti při doskoku
1982PahangIrská laviceskok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983Klotildproutěná překážkaluxace spěnkového a kopytního kloubu
1984FutbolTaxisův příkoptěžké zranění krčních obratlů při doskoku
EmanuelTaxisův příkopfraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
KapellanTaxisův příkopzlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985Santosúplné vyčerpání 
1986LozornoTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
1989GajsanTaxisův příkopzlomení krčních obratlů
CariboMalý vodní příkopfraktura 1.ram. kosti
TorfhaTaxisův příkopfraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990FormátTaxisův příkop 
1991PauzaTaxisův příkopzlomený vaz
1992Mallente  
1995Glawottevyčerpání 
Kazan  
1996Pamep GalaxyTaxisův příkop 
1998DamionPopkovický skok 
1999Celestanoprodloužený Taxisův příkopzlomení nohy a zastřelen

ZDROJ: gongo

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Bety

(Omg..., 12. 1. 2015 21:58)

Já s vámi souhlasím. Neměly by se odsuzovat jen dostihy. Já je taky nemám zrovna v oblibě, ale mnohem MNOHEM více nenávidím jatka!!!!! Ti lidi co tam pracujou jsou pro mě vrazy!!! Někde jsem slyšela že nejvíc koňských jatek je v Polsku. Nevím jestli je to pravda..... ale to co tady autorka píše je blbost! A na co se mají asi ti koně využívat??!! Na to aby jsme je jen krmily?! Pak budou ti koně rozmazlení a co pak z nich?!....... Mě parkur moc nevadí jen ty vysoké překážky. Ale asi tak do 110cm mi to neva. Drezura mi taky moc neva až na ty některé cviky a ty ohnuté hlavy! Potom ještě tah mi moc neva ale ten ja moc neřeším......... no ale dostihy. Dostihy některé koně můžou bavit a jak tady někdo řekl ti koně se mají jak v bavlnce! Mají obrovské boxi, jídlo, výběhy atd.... no a to že parkrát za rok se konají dostihy to myslím je nazabije. A navíc jsou na to připravení....... No ale tohle je jen můj názor možná že to vidíte jinak :)

Jste blbí

(ovechita, 29. 12. 2013 15:55)

Je to naprostá kravovina podle autora textu se koně nemají používat na jatkách ani pro zábavu tak to je můžou všechny rovnou zastřelit ne??Se zabíjením koní na maso nesouhlasím ale autor článku dramatizuje ježdění na koních jako otroctví a týrání. Měli byste si radši promyslet co píšete

Hlúposť !

(Anonym, 6. 5. 2012 18:40)

Tak toto je hlúposť ! Myslím, že autor/ka nemá s týmto športom absolútne žiadne skúsenosti. Nekomentujem, všetko už napísala užívateľa predo mnou.

Proč?

(Elena, 4. 2. 2012 19:33)

Malé holčičky, které nebyli v životě v dostihové stáji.Já v jedné takové pracuji a tento názor s Vámi rozhodně nesdílím.Naši koně mimochodem vrcholoví sportovci se mají jako v bavlnce.Každý den 2x místování,3x krmení.Jednou až dvakrát týdně odpočinek, což podotýkám nemáme ani my zaměstnanci.Koně jsou pro tento sport nejen šlechtěni, ale pokud je nebaví, což se občas stává, prostě se koník prodá lidem na rekreačku.Žádní nepřipravění koně se do dostihů neposílají!!!A dostihy pro peníze?Kde to žijete!Jediný kdo na tom vydělává jsou sázkové společnosti.Majiteli se peníze vražené za ustájení,trénink,veterináře a startovné vrátí pouze tehdy když jim kůň vyhráva jedničkové nebo dvojkové dostihy a těhlech koní je opravdu málo!A když nadáváte dámy na dostihy, myslíte, že parkury a drezura je něco odlišného?Podívejte moje kamarádka je jedna z nejlepších parkurových jezdkyní a moc dobře zná své okolí a to, že Opatrný nahnal koně se zlomenou nohou do valníku,aby ho mohl převézt na jatka je trochu moc ne?My koně po dostihu uspíme pokud má zlomeninu těžkého stupně, neboď např.Barbaro byl sice léčen, ale zemřel na koliku, neboď kůň musí mít neustálí pohyb.Dostihový koně jsou pro nás životními láskami a zdrojem obživy.Dřeme za jakéhokoliv počasí, každý den.Kupujeme koním cukrovinky,mají nejlepší krmivo a jejich box vypadá jako palác.Nevím co je na tom špatného.Ale často negativně mluví právě lidé, kteří o tom vůbec nic nevědí.

Zlomenina

(Kun je skvělé zvíře, 12. 2. 2011 12:28)

Jenže když si kun zlomí nohu tak trpí proto je lepší ho utratit.A třeba koně Barbaro se snažili vyléčit ale stejně umřel.

Nechápu..

(LenusH, 6. 2. 2011 1:48)

Je smutné, že tento sport dělají lidé už jen pro peníze..znám pár lidí co mají plňáska v tréninku, sami si ho jezdí a nechávají ho jen tak běhat a je jim jedno jestli vyhraje nebo přijde poslední, pořád ho budou mít stejně rádi..ale já osobně nechápu lidi, kteří dostihy počítají jako týrání zvířat...když pročítám komentáře tak chci říct že u koně se zlomená noha léčí těžko a mnohdy se kůň musí po této léčbě přece jenom dát uspat..avšak většinou selže lidský faktor, ale plnokrevníci byli vyšlechtěni k běhu, přece jenom kdyby dostihy nebyli tak plnokrevníci stojí a byli by doslova "hyper"....a co ještě já nechápu, jsou ti lidé co dostihy odsuzují a milují Sixteen...to já doopravdy nepochopím..dobře uznávají výkony této kobylky, ale existuje i spousta jiných koní co by zasloužila uznat svůj výkon...a také někdy se naráží na doslova "vyfíčené" plnokrevníky stáhnuté z dostihů - bohužel nebyli ve správných rukou, a proto jsou takový prchaví..bohužel některé koně zkazili lidé...ale i přesto dostihy jsou uchvatný sport, mě si zcela podmanily..

Vy to nechápete!!!

(Lucka, 13. 10. 2010 19:46)

Jak vidíte od roku 1999 se nestalo tolik zranění! Nevim proč odsuzujete dostihy!! Teď v dostizích padají spíše žokejové ale koně ne!! Teď je velká pardubická méně náročná!! Ano lidi v tom možná vidí peníze, ale koně to baví, kdyby je to nebavilo, tak ten Taxis neskočí! Žokejové koně pobízí aby věděli že mají zrychlit a nemlátí je do slabin!! A koně nestřílí, ale daj jim uspávací injekci. Vemte si kolik Koní ročně odvezou na jatka a jak cestou trpí! To je jenom moje myšlení, ale vy byste se měli zamyslet a neodsuzujte jen tak dostihy!

Ty koně nezastřelí

(sara, 31. 3. 2010 11:21)

Utratí je, ne zastřelí všechny koně dostihy baví.

Kůn železník byl šampion a dostihy ho moc bavily.

hnus

(misula, 14. 2. 2008 16:31)

Kdyby ty koníčky nechali žít,ale oni je zastřelí....kdyby se ten koníček trápil tak je to pro něho asi lepší,ale kdyz má menší zranění tak by ho mohli nechat léčit...a určitě by si ho potm nějáký nový majitel rád vzal.....HNUS FAKT MÁM MOC RÁDA ZVÍŘÁTKA A TOHLE JE FAKT MOC

to je hrůza

(majki, 22. 6. 2007 22:21)

souhlasím s Yuzík, nevím, proč když si kůň zlomí nohu, tak proč si nedají záležet a nevyléčí ho???

hrůza

(Kika, 31. 5. 2007 20:06)

No pro co jiného??Každý(teda aspoň vy určitě ne holky,ale já taky ne) je závislý napenězích.O nic jiného jim nejde.mě se osobně nelíbí,že když se žokej s koněm blíží k cíli,začne koně hned mlátit bičem do slabin,kůń však zrychlí.Pak žokej jde pryč o koně,nechá ho tam stát a jde si pro prachy a pro piohár.Já vím,že nějteří se o koně prvně postarají,ale vědčinou to tak není.

Je to hrůza!!

(Lenka (nezaregistrovaná), 8. 5. 2007 11:00)

Já nemám dostihy vůbec ráda! Je to příšerný - nejradši bych je zrušila! Protože,když kůň běží ryclostí 60 km / hod. tak je to opravdu tragické..
Když zase zakopne, a zlomí si nohu,tak ho zastřelí!
Stejně,lidi jsou tak příšerní! Prodělají si peníze,
a tím lépe pro ně! Aspoň se budou cítit jako ta zvířata!

Proboha

(Yuzík, 13. 3. 2007 16:12)

Já pořád říkam že dostihy možná některý koně baví, ale 90% lidí dělá dostihy jenom pro peníze!!!!!!